Lehokolo

Nejlevnější (a skvělé) lehokolo
Vydáno dne 02. 01. 2008 (23274 přečtení)

Azub Easy neboli Easy Racer EZ-1 je podceňované ošklivé káčátko létající jako orel.

Už dva roky jezdím na Azubu Easy. Předtím jsem měl Azub Cé a v mezičasech vyzkoušel kdeco. Všechny „velké“ Azuby, většinu evropských značek a řadu amerických. Většinou na výstavách anebo v německých a holandských obchodech.
A trochu mne mrzí nedoceněnost Ýziny, jak ji vnímají lidé, co na ní nejeli a znají ji jen z webu.

Zvolil jsem si ji původně pro její láci. Azubáci hledali nějakou náhradu za Céčko, kolo sestavené z hotových v holandsku nakoupených rámů, které postupně kompletně vyprodali. Bylo to vlastně M5 – City Mate, kolo vzhledově povedené, ale na jízdu nic moc. Při jízdě se snažilo zaklapnout odpruženou vidlici jako zavírací nůž - citelně jsem se při šlapání nadzdvihával. Celkem často mu při přejezdu nerovností padal řetěz a sedačka byla ve srovnání s jinými lehokoly nepříliš povedená. Líbil se mi na něm vlastně jen koncept celkem vzpřímeného posezu a snadnost jízdy s výborným dosahem nohama na zem.
Nakonec se objevila možnost jak dostat do Čech v menším počtu kusů (tedy ne hned celý plný kontejner jediného typu kola) některá kola od Tajvanských Sun bicycles. Vybrali si tedy lehotříkolku EZ3 (Azub T) a nejlevnější lehokolo EZ1 (Azub Easy). Protože moje Céčko tou dobou jezdilo v půjčovně (a taky protože mi nijak extra nesedlo) sáhl jsem po Azub Easy jako po novém lehokole pro mne. A byl jsem a stále ještě jsem nadšen.
To kolo klame tělem. Podobá se položeným štaflím, ale jezdí ... skvělě. Céčko vypadalo skvěle a jezdilo ... (sorry - jeho fanouškům se omlouvám) ... mizerně.
Ýzina je kolo zcela jiného druhu. Však má proč, pochází z výborného rodu. Azub Easy je totiž vlastně Easy Racer EZ1. Kolo navržené Gardner Martinem jako levná na Tajvanu vyráběná alternativa k jeho vlastní značce Easy Racer. Ze zadání mělo být levné a tak, aby nekonkurovalo svým drahým bratrům dostalo do vínku již v návrhu zabudovanou „ošklivost“. Zároveň ovšem nesmělo zájemce o lehokola odrazovat, ale lákat, a tak se mu dostalo stějně super jízdních vlastností jako všem kolům od tohoto lehokolového génia.
Sdílí tedy geometrii sezení, šlapání a řízení se svými staršími bratříčky Easy Racery Tour Easy a Gold Rush.

Obě tato kola jsou americkou legendou, vyráběnou téměř beze změn (až na věci od Shimana a spol samozřejmě) už od roku 1979. V tomto roce na Gold Rush bez kapotáže Fredy Markham překonal hranici 50 mil v hodině. Zakapotován pak na něm vyhrál v roce 1986 i DuPont prize tj. cenu pro toho, kdo lidskou silou první překoná hranici 65 mil v hodině. Na fotkách si porovnejte geometrii šlapání na Ýzině a Gold Rush, je téměř totožná a na jízdě je to znát.

Ýzina mne vzala snadností jízdy, bezpečím a jednoduchostí. A zároveň pohodlím a výkonem. Nejdelší trasa v jednom dni (nejsem zas takový žrout kilometrů) pro mne zatím bylo cca 75km absolvovaných při jednom z výletů v mém domácím kopcovitém terénu kolem Berouna. Kolo výborně stoupá do kopců. Díky pohodové stabilitě a hlavně možnosti opravdu vzít za šlapání. Potřebuji-li více výkonu jednoduše se chytím řídítek a jakoby se předkloním nebo trochu zabalím více do klubíčka a šlapu a šlapu. Něco podobného jako když na silničce člověk přehmátne na spodek beranů. Ze začátku jsem se obával malého předního kola. Moje obavy se ukázaly jako zbytečné. Tedy pokud se držím silnice. V terénu vždy zůstane platit, že větší je lepší. Na asfaltu je to však nějak jedno. Ani sjezdy v rychlosti na rozbitých asfaltech a výtlukách nepůsobí problémy. Tím jak je kolo dlouhé a má pohodlné sedlo z tlusté, ale přitom relativně tuhé, pěny, tak se otřesy téměř nepřenáší do těla pobere je kolo. Nedostatek pružení se zato příznivě projevuje na výkonu. Jak říká Karel Vlček (lehocipedista který dojel na lehokole do číny) nejezdíme proto, abychom se pohoupali, ale abychom někam dojeli. Veškerý výkon se převádí do pohybu vpřed. To je pocit, který mi na jiných (odpružených) lehokolech citelně chyběl. Mám moc rád její síťovou sedačku, která je pohodlná, výborně větrá a dá se na ni pověsit libovolný běžný batoh. Super praktická věc.
A taky pojme skoro kohokoliv. Na fotkách na ní jezdí Jakub Vrba měřící přes 190 a mající navrch extra dlouhé nohy. Stejně dobře se nani vešlo ovšem i spousta dětí na výstavách. Sedlo se jednoduše posouvá po celé hlavní čtverhranné trubce.
Prostě nedám na ni dopustit. Je to ošklivé káčátko létající spíš jako orel než jako labuť.
Jediné, co jsem se musel naučit je jistá citlivost při prácí s přední brzdou. Narozdíl od krátkých azubů má Easy relativně odlehčené přední kolo a tak jde do smyku výrazně dřív. I když se to však někdy stane, nejde o nic děsivého, protože posez umožňuje spustit lehce obě nohy a jistit se jimi. Na Nový rok 2006 jsem na Ýzině odjel novoroční vyjížďku – poctivých 25km po kompletně namrzlých, zasněžených a přitom mokrých zimních silnicích bez jediného pádu.